V době, kterou lidstvo nemělo dosáhnout,
plahočím se skrz nový druh bouřky.
Naši předci dřeli ve sněhu,
pak sníh se stal deštěm
a déšť padal do větru.
Dnes se čelí jiným překážkám,
někde mezi počasím a peklem.
Prostorem hřmí bouře,
rozsáhlé povodně a ohlušující tornáda
devastují neúrodné pustiny.
Ta smršť nemá tvaru.
Hluky různých frekvencí,
vše zároveň.
Ten zvuk je všudypřítomný,
zní v uších mládeže i starých.
Odvážím se vyšplhat na nejvyšší vrchol,
toho jediného místa, ještě netknutého
nekončícím hlukem.
Trpím mrazivým a řídkým vzduchem.
Vrchol zdá se, má poklad cennější než diamanty:
Ticho
Dosáhnu vrcholku,
shlédnu dolů kde řádí vichr
a uklidním se.
To ticho je balzám pro mé uši.
Je hmatatelné, jemné ale hmotné.
Jsem ten první kdo ho vychutná
i ten poslední.
Započal jsem sestup
a vím, že jestli to tady opustím,
tak cestu dolů nepřežiji.
Musím ukrást jediné ticho.
supported by 133 fans who also own “Ukrást jediné ticho”
PSA: if there was an album you heard a couple years ago and thought it was ok, listen to it again and you might love it.
That's what happened to me with this album. I cannot fathom why it didn't stick with me back then. Same thing happened with Decoherence's Unitarity for that matter. Matten
supported by 130 fans who also own “Ukrást jediné ticho”
Swirling guitars, furious drums, vocals that at the same time howl from infinite distance and are right up in your head; everything put into dissonant form with the help of unconventional songwriting. This album is my personal key to the icelanding black metal madness that I've ignored for way too long! Lukas Kaufmann