Nevzpomíná si jak se tu ocitnul,
nebo proč sem přišel.
Sluneční zář zasáhne každé zrnko písku na povrchu.
V každém směru hlídají obzor duny.
Jakým směrem se zaměřit?
Je stejně logické se toulat.
Žádná voda, žádné jídlo.
Jenom chození.
Jeho jediní společníci jsou písek a slunce
a oba mu pálí kůži.
Je zde jediným živým člověkem
v široké rozloze pouště
a neměl přežít.
Potí se neustále,
ale pocení netrvá navždy.
Ani přelud oázy neobjevuje.
Slunce neustále nahoře,
jako věčné poledne.
Úžeh propukne
až přestane se pohybovat,
zachvátí ho vleže v noci.
Umírá ve zmatku a bolestech.
Nežije tady žádná bestie
a tak jeho tělo je a bude nedotčené,
uchované, vyschlé.
supported by 133 fans who also own “Vyschnutí v poušti”
PSA: if there was an album you heard a couple years ago and thought it was ok, listen to it again and you might love it.
That's what happened to me with this album. I cannot fathom why it didn't stick with me back then. Same thing happened with Decoherence's Unitarity for that matter. Matten
supported by 130 fans who also own “Vyschnutí v poušti”
Swirling guitars, furious drums, vocals that at the same time howl from infinite distance and are right up in your head; everything put into dissonant form with the help of unconventional songwriting. This album is my personal key to the icelanding black metal madness that I've ignored for way too long! Lukas Kaufmann